O čem to je..

Čtvrtek v 21:12 | Marie Zítková
Tak mne napadá, o čem vlastně by měl být můj blog. Vybrala jsem správný název? Jistě že ne! Vybrala jsem správně fonty? Ne! Záleží na tom? Mě ne..

Celý život poslouchám, že mám něco dělat tak a tak , jinak se mi nic nepovede. Učili mě , že 2+2=5, učili mě brát ale nedávat.
Takový život je podle mě pouze o tom, že člověk žije celý svůj život jen v iluzi. Iluzi toho světa, který mu každý okolo tlačí do hlavy.
V takovém světě jsem odmítla žít. Mám svůj svět. Svět plný pochopení, porozumění, soucitu a lásky. Mám svět, kde má každý rád každého a nikdo nechce aby se druhému něco stalo. Pomáháme jeden druhému ať nás to stojí cokoliv.. Jsme jedna rodina.
A tak by to mělo být všude. Světový mír. Plno lásky.
Ale pro tuhle otázku musím odpověď najít sama, nejspíš ve smém nitru...
Je to divné, nicméně dost logické .
dobrou noc. Budu si msuet nechat zdát a svém nápadu na blogu. :) Zanechte aspoň komentář! Díky <3
 

Krásné ráno!

19. července 2017 v 8:41 | Marie Zítková
Krásné ráno!

Taky jste se krásně vyspali a teď přemýšlíte jak zabavit ty vaše dětičky?
Co vyrazit ven, vykoupat se, zablbnout na dece, dát si dobrou sváču a trávit s nimi co nejvíce času, dokud ho s vámi trávit chtějí. :)
Vždy když si říkám, že bude vše takové šedočerné tak se na mě usměje čistá dětská radost a láska a mě dojde, že jsme oba zdraví a máme jeden druhého, takže by mělo být krásně!

Jednou jsme vyrazili autem na dalekou louku, daly jsme si piknik a já si lehla na deku a nechala malého blbnout. Když jsem se po chvíli podívala co dělá, byla čtvrtka auta zamazaná od jogurtu a to zvenku. Paráda! Ale jak vypadal sladce, když si s tím dával takovou práci. :)

Vklouzněte do ankety! Zanechte koment :) díky, brzo se ozvu :)

Smysl života

16. července 2017 v 16:10 | Marie Zítková
Začneme z pozvolna otázkou pro Vás. Co je pro Vás to, co vám dodává sílu jít tím životem dál?

Než jsem se stala mámou, myslela jsem na sebevraždu denně, ve škole mě šikanovali, nikdo se s mnou nekamarádil. Byla jsem zoufalá. Ani doma to nebylo růžové. Otec v trapu a máma na mě a sestru sama. Sama i na barák a její přítel budižkničemu.
Když jsem nastoupila na střední a jezdila na víkendy k babičce do rodného města, našla jsem si tam přítele. Jen s ním to bylo lepší ale deprese byly stále. Rozhodly jsme se pro miminko. Bylo mi tehdy 17. Ze začátku jsem si těhotenství užívala. Ale později jsem začala mít zase deprese, zda to vůbec zvládnu. Zda to dítě dokážeme zabezpečit a říkala jsem si, že jsme měli více přemýšlet.. Ale když přišel na svět ten malinký uzlík nervů, věděla jsem , že je to právě on, můj syn, kdo mi zachránil život a ať to bude těžký jakkoliv budu se snažit hlavně kvůli němu vše zvládnout. Byl to můj syn, kdo mě donutil se zamyslet sama nad sebou, nad životem a nad tím, jak mohou věci ze dne na den skončit aniž by se vás někdo na něco zeptal.
 
 


Ahoj!

16. července 2017 v 15:42 | Marie Zítková
Ahoj přátelé! Vítám Vás na svém novém blogu, který se bude nadále věnovat okolnostem života a jeho žitím na plno. Doufám, že se Vám tu bude líbit a budu ráda za Vaší další návštěvu!! :)

Kam dál